Žhavou novinkou posledních týdnů jsou zprávy o zákazu výroby českého Tuzemského rumu. Zákaz prý přišel z Evropské unie a je definitivní. Tyto zprávy jsou však opět lživé a vycházejí z pomluv, které na adresu EU přicházejí od jejích odpůrců, tedy především ze stran a hnutí (a mystifikačních propagandistických agentur) placených Ruskem. Fámy o tom, že nám ta zlá EU chce zase něco zakázat, aniž by se nás ptala, mají prostě další verzi, další kapitolku.
Jaká je tedy pravda?
Musíme začít od počátku.
V roce 2008 bylo všemi státy Evropské unie, tedy i zástupci České republiky, schváleno tzv. „nařízení o ochucovadlech“, jímž se obecně velmi zpřísnila pravidla pro označování potravin. Tehdy byla nová opatření přijata s nadšením, neboť byla zformulována na základě velkého tlaku evropské veřejnosti a mnoha obhájců práv spotřebitelů proti nekalým praktikám velkovýrobcům potravin. Bylo prostě konečně rozhodnuto, že některé škodlivé látky se už nebudou smět dále při výrobě potravin používat.
Po přijetí tohoto nařízení byla stanovena lhůta deseti let, aby se danému opatření všichni dotčení aktéři přizpůsobili. Po vypršení tohoto přechodného období (tedy od 22. dubna 2018) se budou v potravinářské výrobě ve všech státech Evropské unie smět nadále používat jen látky zařazené na oficiálním seznamu povolených.
Důsledky tohoto nařízení však byly většinou států (a jejich zodpovědných orgánů) brány dlouho příliš lehkovážně a konkrétní kroky k upřesnění se dlouho neřešily a odkládaly. Jako vždycky: všechno se odkládalo až na poslední chvíli. Teprve v loňském roce dodala Asociace výrobců příchutí Evropské agentuře pro bezpečnost potravin (EFSA) všechny podklady nutné k tomu, aby bylo na jejich základě možné vypracovat posudek.
A tak se konečně i do ČR dostala závažná informace, že pravidla obsažená v nařízení z roku 2008 platí i pro ochucovadlo zvané „rumová tresť“. A teprve loni zažádala evropská asociace výrobců ochucovadel, jejímiž členy jsou i čeští výrobci, o povolení rumovou tresť používat. Tedy konkrétně používat ji k výrobě Tuzemského rumu, který se mezitím musel přejmenovat na Tuzemák, protože označení Rum bylo podle jiného pravidla EU povoleno pouze pro rumy vyrobené z cukrové třtiny, ne pro ty vyrobené z brambor, jako je Tuzemský rum český. Evropská agentura pro bezpečnost potravin (EFSA) pak konečně vypracovala vědeckou studii, kterou zveřejnila v létě 2017. Tato studie v (u nás i jinde používané) rumové tresti identifikovala tři látky, jež mají genotoxický účinek, tedy schopnost narušit genetický materiál živých buněk. Panel expertů (včetně českých) tedy z tohoto důvodu povolení takové rumové tresti nedoporučil.
Rumová tresť používaná běžně v českých Tuzemácích obsahuje prý pouze jediný z těchto prvků: Ethyl-formiát neboli ethylester kyseliny mravenčí, dříve zvaný mravenčan ethylnatý. Je to ester ethanolu a kyseliny mravenčí (methanové). Má charakteristickou rumovou vůni a chuť malin – a je velmi minoritně zastoupen i mezi estery obsaženými v pravém třtinovém rumu.
Do dubna příštího roku se musí vyjasnit, za jakých podmínek bude možné tuto rumovou příchuť používat. Evropská komise nyní jedná o výsledcích studie s členskými státy, včetně České republiky, a do dubna 2018 musí dle zákona rozhodnout, zda „české“ tresti povolení udělí či nikoliv. Výrobci, kteří rumovou tresť používají, nyní hledají náhražky, které nebudou zdraví škodlivé. Takových náhražek může být poměrně hodně a jejich použití kvalitu Tuzemáku neovlivní, natožpak nesníží. Tuzemák tedy bude dál v ČR vyráběn jako předtím, bude jen (jak tvrdí někteří optimisté) trošku zdravější.
Navíc, jak prohlašuje například Josef Nejedlý, ředitel jindřichohradecké likérky Fruko-Schulzc, která Tuzemák vyrábí už desítky let, v jejich výrobcích označených typickou plachetnicí je problematického mravenčanu ethylnatého jen velmi nepatrné množství. Navíc je zde pořád ještě naprosto samozřejmá možnost vyjednat prostřednictvím českého ministerstva zemědělství u orgánů EU v této věci výjimku.