Léon-Paul Fargue (1876-1947) byl francouzský básník a esejista. Musel se vyznat také v gastronomii, protože jednou napsal: „Báseň je jako správně upečená sluka. Musíte ji zbavit kůže ihned po upečení, přesně v tom okamžiku, kdy je hotová. Pozná se to podle krůpěje, která jí stéká po zobáčku. Ta krůpěj, to je poezie.“
Nedávno jsem viděl v jednom českém časopisu, že tento citát byl připsán muži jménem Fabergé. To je ovšem směšný omyl. Fabergé byl někdo naprosto jiný.
Peter Carl Fabergé (1846-1920) byl Rus hugenotsko-německého původu. Proslavil se jako zlatník pracující pro cara Alexandra III. Už v roce 1872 převzal v Petrohradu podnik, který v roce 1842 založil jeho otec. Se svou rodinou a spolupracovníky vyráběl umělecké a zlatnické předměty pro evropskou šlechtu. Nejznámější jsou Fabergého vejce (vyrobená ze zlata a polodrahokamů a skrývající v sobě různé miniatury - baletku, zámek, loď, koně, papouška), určená carské rodině. Car Alexandr III. objednal u Fabergého první vejce pro svou manželku Marii Fjodorovnu. Ta jím byla tak okouzlena, že se Fabergé stal zlatníkem carské rodiny. Vyrobil 52 vajec pro Romanovce a sedm pro Kelchovy. Vejce byla jemně vyzdobena v duchu různých „neo“ stylů, zvláště rokoka, empíru a ve stylu Ludvíka XVI. Fabergého výrobky jsou dnes uloženy v několika muzeích po celém světě. Historici vědí, kde je uloženo 43 vajec, dále pak známe 10 vajec uložených v moskevském Kremlu a 11 vajec ve sbírce ruského oligarchy Viktora Vekselberga, rovněž v Moskvě. Jejich cena dnes dosahuje astronomických výšin. V Baden-Badenu je rodinné a firemní muzeum Fabergé.
Zajímavý je příběh Fabergého stříbrných nožů. Dlouho ve tvrdilo, že zmizely po bolševické revoluci v roce 1917. Údajně byly roztaveny s celým vzácným stříbrným jídelním servisem, rovněž z Fabergého dílny. Mladé bolševické Rusko potřebovalo peníze, aby mohlo vést válku a upevnit svou moc. Znárodnilo majetek carské rodiny, aristokratů, měšťanů a církve. A mezi nimi také
mísy, podnosy, poháry a příbory. Díla zlatníků byla roztavena, aby se získal vzácný kov. Stejný osud potkal prý i stříbrný jídelní servis o více než 100 kusech, patřící bohaté rodině Kelchových, která si ho objednala u Fabergého.
Nicméně agentura AFP nedávno oznámila, že dva nože slavného ruského zlatníka se nedávno objevily v Polsku - po sto letech od jejich zmizení.
„Historici umění se domnívali, že celý servis je navždy ztracen. Nedávno se však na trhu objevily dva kousky: dva nože na ryby, jeden servírovací o délce 35 centimetrů a druhý příborový o délce 21 centimetrů, které byly jako zázrakem ušetřeny,“ uvádí historik umění a polský expert na Fabergého Adam Szymanski, který stál za objevem.
Vysvětlení je prosté: jeden voják Rudé armády, který měl v roce 1918 vzácný soubor hlídat, neodolal a ukradl dva nože, pocházející z neogotického servisu. Szymanski sice tvrdí, že voják dostal oba nože jako odměnu za svou práci (pomáhal prý při tavení servisu), avšak vysvětlení o krádeži je pravděpodobnější. V roce 1921 prý nože prodal (s několika dalšími předměty) polskému lékaři Jozefu Wolskému žijícímu v Haliči.
Příběh nožů začíná v roce 1900 v Petrohradě. Barbara Kelchová-Bazanová, dědička jednoho z největších majetků té doby, si objednala u Fabergého jídelní servis za 125 000 rublů, což byla tehdy ohromná částka. Servis vyrobily dílny Fabergého v Moskvě v roce 1900 podle návrhů ruského architekta a designéra Fjodora Šečtěla. Barbara se v roce 1905 rozvedla a pak se usadila v Moskvě. Pravděpodobně si s sebou vzala i svůj poklad, který jí byl potom bolševiky zabaven a roztaven.
Pokud jde o samotného Fabergého, jeho společnost bolševici v roce 1918 samozřejmě znárodnili. On sám zemřel v roce 1920 v exilu v Lausanne.
„Není žádných pochyb, písmeno K na nožích je totožné s písmenem na dekoracích jídelny. Nože nesou punc Fabergé,“ zdůrazňuje Szymanski.
Oba ukradené nože zůstaly prvděpodobně u rodiny Wolských téměř sto let a teprve loni byly prodány. Nový majitel, zámožný polský sběratel, požádal Szymanského, aby je ocenil. Když zjistil, že jde skutečně o součást Fabergého servisu, uložil je do svého bankovního sejfu. Podle Szymanského již jeden americký sběratel nabídl za nože milión eur (26 miliónů Kč) a zájem projevil i jakýsi sběratel z Ruska.