Milí přátelé,
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.

Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.

16. listopadu 2017

Dernier Cri








Žhavou novinkou tohoto týdne je zpráva o úmrtí jednoho z nejslavnějších televizních kuchařů všech dob. Antonio Carluccio se narodil v Itálii, ale byl známý po celém světě především zásluhou anglických televizních gastronomických pořadů. Měl přezdívku Godfather of Italian gastronomy (Kmotr italské gastronomie) a jak svým vzezřením, tak svými činy této přezdívce vyhovoval. Italové mu říkali Commendatore (Velitel). V některých pořadech vystupoval se svým italsko-anglickým přítelem, který byl občas i jeho zaměstnancem. Gennaro Contaldo vedl například Carlucciovu londýnskou restauraci, kde zaučil do kuchařského řemesla mladíčka jménem Jamie Oliver.

Carluccio se narodil jako syn železničáře (a jedno z šesti dětí) na italském severozápadě, vyrůstal v Piemontu a potom v Turíně, pracoval jako nivinář a ještě velmi mladý se přestěhoval do Vídně. Živil se prodejem italských vín a později svou firmu přestěhoval do Londýna. V roce 1980 se oženil s Angličankou Priscillou Conran. Svou první restauraci otevřel v roce 1981: nazval ji Neal Street Restaurant a sídlila v londýnském Covent Garden. Téměř okamžitě si získal jako kuchař takovou oblibu, že ho deník Sunday Times nazval Kuchařem roku. Jeho patronem byl dokonce Princ Waleský a častým hostem Elton John a Luciano Pavarotti. Potom začal natáčet televizní pořady, z nichž některé znají i čeští diváci. V roce 1998 otevřel první ze sítě bister nazvaných Carluccio´s Caffé.

„Už tenkrát to byla impozantní postava,“ prohlásil Pavarotti. „Když jste ho viděli stát ve dveřích s mohutným doutníkem v koutku úst, museli jste smeknout.“

Své pokrmy označoval jako „italskou rodinnou hostinu“ a tento styl se snažil propagovat i ve svých knihách, kterých vyšlo více než dvacet, mimochodem několik také v češtině. Proslul zejména tím, že uváděl na pravou míru některé omyly, které se o italské kuchyni tehdy ve světě tradovaly. Upozorňoval například, že Spaghetti Bolognese v Itálii neexistují. Jestliže se Ragú Bolognese podává s těstovinou, pak jsou to vždy Tagliatelle. Nejraději vařil houbová jídla a tvrdil, že miluje v tomto případě i recepty, které nejsou italské. Na jídelníčku míval například často rakouské lišky na smetaně.

Byl nositelem mnoha významných vyznamenání, od královny Elizabeth dostal v roce 2012 OBE (Řád britského impéria), nejvyšší britské vyznamenání.

Antonio Carluccio zemřel v Londýně v pátek 8.11.2017 ve věku osmdesáti let.