Milí přátelé,
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.

Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.

28. dubna 2017

Zápisník labužníka 29/4/2017
















Nemá to nic společného se skupinou Beatles, ba dokonce ani s brouky. Název Beatilles (poprvé použit ve francouzském slovníku v roce 1694) byl kdysi používán ve Francii k označení některých liturgických předmětů (příjemných maličkosti), nyní se však objevuje občas i ve francouzské gastronomii a měl by znamenat něco malého, dobrého, příjemného. Není to tedy nic konkrétního. Francouzi používají často slovo Béat, které označuje věci blažené a blahoslavené. Ve výkladovém slovníku se tvrdí, že Beatilles jsou kousky těsta nejčastěji vařeného, plněného masem holubů a drobného ptactva nebo ovocnou dření. Občas jsou však takto nazývány také pralinky nebo kompoty. Na francouzských jídelních lístcích můžete pod názvem Beatilles najít nejčastěji některé delikátní pokrmy, často ve formě „kapsičky“. Toto krásné slovo Beatilles bývá použito vždy v množném čísle - a často se používá pro označení pokrmů z jemných drobů (například kohoutích hřebínků, drůbežích ledvinek, brzlíku), dušeného telecího masa nebo lesních hub. Beatilles však může být také sametová omáčka na ozdobu vol-au-vent (listového těsta naplněného jemným ragú), ba nohou to být dokonce i dušené dršťky!
          Šéfkuchař Gilles Blasco vyhrál v roce 2003 soutěž Trophée Robert Guérin s pokrmem nazvaným Beatilles, který byl připraven z kandovaných jablek a dušených lišek, dýně a černého rybízu, zabalen a upečen v perníkové krustě a podáván s omáčkou z emulgovaného (ředěného) oleje, hříbků a kaštanů!
          André Castelot ve své knize L´Histoire la Table (vydané v roce 1972) píše, že Beatilles jsou „kousíčky delikátního masa“, servírované samostatně nebo v paštikách. Vznik tohoto pokrmu zařazuje už do doby renesance. Přinesla prý ho z Itálie už Kateřina Medicejská a nechala si ho připravovat svými florentskými kuchaři pokaždé, když cítila, že na ni jde nějaká nemoc. Pro úplnost této informace dodávám, že Kateřina přišla do Paříže v roce 1533, kdy ji jako čtrnáctiletou provdali za druhorozeného syna francouzského krále, prince Jindřicha Orleánského (Henri II.). Později se stala francouzskou královnou a matkou posledních francouzských králů z rodu Valois: Františka II., Karla IX a Jindřicha III. Kateřina nebyla žádná krasavice, vypadala prý jako chlap, avšak údajně nadevše milovala Beatilles z artyčoků, kohoutích hřebínků a drůbežích ledvinek. Na zámku Chenonceaux se konala 9. června 1577 velkolepá hostina, pokrmy připravovali pouze kuchaři z Florencie a na stolech samozřejmě nechyběly ani Beatilles. Mladičký Henri III. tehdy způsobil skandál, neboť si oblékl růžovou damaškovou blůzu s velkým výstřihem a do uší si dal korálky. „Každý se divil, když viděl stát vedle sebe krále-ženu a královnu-muže“, napsal Pierre de L'Estoile (1546-1611), životopisec tehdejších královských rodů. Naposled si na lahůdce zvané Beatilles pochutnala Kateřina Medicejská na smrtelné posteli, bylo to její poslední jídlo v roce 1589. Zdá se tedy, že Beatilles jsou italského (respektive toskánského) původu. Jak se však tato pochoutka jmenovala italsky, to jsem nikde nenašel.
           Když už jsem se zmínil o Kateřině Medicejské, měl bych ještě dodat to, co mnoho lidí neví: jestliže se na jídelních lístcích objeví označení některého pokrmu jako Medici nebo Médicis, netýká se to většinou Kateřiny, nýbrž Marie Medicejské (1573-1642), která byla manželkou Kateřinina syna a francouzského krále Jindřicha IV.  Také Marie ovšem pocházela z Toskánska a pokračovala vlastně v gastronomické osvětě, kterou zahájila Kateřina. Pokrmy „po medicijsku“ jsou většinou inspirovány italskými zvyklostmi a surovinami. Nejznámější je asi příloha z dušených artyčoků, zeleného hrášku, karotkových kuliček, kuliček z bílé vodnice a malých brambůrků (oříšků). Kromě artyčoků je zelenina jen lehce pošírovaná. Mezi klasiku patří rovněž omáčka Medici (Sauce Medici), v podstatě vylepšená béarnská omáčka, do níž se přidává červené víno, rajčatový protlak, šalotka a jemně nasekané bylinky (estragon, kerblík apod.). Nesmí chybět hrubě namletý pepř.
           V encyklopedii Larousse Gastronomique, bibli labužníků, je uveden pod heslem Médicis recept na Noisettes d´agneau (oříšky jehněčího) nebo Tournedos sautés (narychlo osmažené plátky hovězí svíčkové). Druhý jmenovaný recept má dvě verze: jedna volí jako přílohu koláčky plněné makarony a černými lanýži, a polité hustým pyré z husích jater Foie gras, které je však třeba zředit rozpuštěným máslem. Druhá verze dává přednost dušené zelenině – artyčokům, hrášku, karotce, vodnici a brambůrkům, to vše polité omáčkou Choron, jejímž základem je rajčatový protlak a rozšlehané vejce. Vidíte tedy, že všechno jsou to pokrmy hodně si podobné a připravované z podobných ingrediencí. S rodem Medicejských však naopak nemá nic společného vynikající červené víno Médoc, které se pěstuje v Bordeaux a okolí. 
          Les Beatilles se jmenovala také vynikající restaurace v Batignolles-Monceau, dnes již bohužel neexistuje. Ve Francii (konkrétně v Orgeval, Ile-De-France) však funguje pořád ještě firma Les Béatilles traiteur, která dodává lahůdky do domu, zejména na večírky a další společenské akce. Je to tedy catering, avšak na vysoké úrovni. Francouzi si překládají název firmy jako Dodavatel lahůdek. Jde většínou o „jednohubky“.