Milí přátelé,
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.

Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.

12. ledna 2017

Dernier Cri



Žhavou novinkou tohoto týdne je zpráva, že ve Španělsku úspěšně vyzkoušeli „etickou“ metodu, jak chovat husy a kachny a získat od nich játra Foie Gras, tedy ztučnělá. Nedávno jsme v této rubrice psali o malérech na francouzských kachních farmách. A už předtím jsme několikrát psali o tom, jak v některých zemích odmítají lidé Foie Gras nakupovat a prodávat – kvůli neetickému vykrmování hus a kachen.
          Ztučnělá játra kachen a hus překrmovaných po devátém týdnu věku po dobu 22 dní jsou pochoutkou v těch nejvybranějších restauracích po celém světě. Jen ve Francii, domovině této delikatesy, vzniklo za rok 2014 neskutečných 19.300 tun Foie gras připravovaných klasickým tradičním způsobem.
          Dvojice španělských farmářů (Eduardo Sousa a Diego Labourdette) přišla s tím, že si lidé mohou tuto pochoutku dopřát, aniž by museli mít výčitky z toho, že přispěli ke značně kontroverznímu chovu, který ochránci zvířat napadají už dlouhá léta. Tito dva španělští farmáři se už léta živí živočišnou produkcí. Ke zvířatům se však snaží mít jiný přístup než naprostá většina ostatních producentů. Věří, že se jim podařilo najít vhodný postup pro dlouhodobě udržitelnou tvorbu etických Foie gras. Našli cestu, jak Foie gras produkovat, aniž by museli husy násilně překrmovat. Sousa a Labourdette na své farmičce o výměře necelých pět tisíc metrů čtverečních nedaleko městečka Pallares sázejí na lokální přírodní zdroje. A v krajině bohaté na olivy, fíky či žaludy to není vůbec složité. Divoké husy se v tomto regionu během migrace na jih totiž pravidelně zastavují. Právě výše zmíněnými surovinami se zásobují na svůj další dlouhý let.
         „Divoké husy stráví léto obvykle v Dánsku, Švédsku, Norsku, na severu Německa a v některých částech Ruska a Ukrajiny. Poté vždy na podzim odlétají do Afriky. Tady ve Španělsku se po cestě zastavují, aby se nakrmily a získaly energii pro dlouhý let. Mnoho z nich zde však najde tak vhodné podmínky pro život, že nakonec do Afriky neodletí,“ uvedl Labourdette pro NPR.
          Každý říjen, tedy na konci období, kdy se husy samy přejídají a chystají na odlet, pracovníci společnosti Sousa & Labourdette odchytí a usmrtí přibližně 1600 těchto hus. Nejdříve je ochromí silným světlem, které na ně má paralyzující účinek. Poté se o jejich osud rychle postarají pracovníci pomocí nože. 
          „Všechno proběhne velmi rychle a husy netrpí,“ uvedl Sousa s tím, že právě játra těchto hus, překrmených bez zásahu člověka, jsou použita na speciální značku Foie gras.
          Právě proto, že jde o sezonní akci, je nová edice vpuštěna na trh vždy pouze jednou do roka. Sklenice s těmito speciáoními „etickými“ Foie gras, jejíž obsah váží 180 gramů, je však poměrně drahá: stojí 165 eur, tedy na zhruba 4500 korun. Není to tedy jistě pochoutka pro každého, ale přece jen jde o jistou alternativu k produkci jinde v Evropě.