Milí přátelé,
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.

Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.

4. srpna 2016

Dernier Cri



Žhavou novinkou tohoto týdne byla zpráva o nenadálém úmrtí Libora Ševčíka. V neděli v poledne podlehl tento známý novinář náhlé srdeční slabosti. Byl právě v Ivančicích na oslavě kamarádových narozenin. Pro mne osobně to byla zpráva šokující, protože Libor byl můj blízký přítel a vídali jsme se velice často. Právě dnes, ve čtvrtek, jsem se měli sejít v jedné restauraci. Naposled jsme se viděli na ochutnávce italských vín, od té doby neuplynuly ani dva týdny.
        Libor byl o tři roky mladší než já, rodák ze Znojma, pravověrný Moravák. Znal jsem ho už v dobách, kdy byl řadovým zpravodajským novinářem v deníku Mladá fronta. Po roce 1990 se však stal šéfredaktorem nově vzniklého MF Dnes. Vedl a formoval vlastně první demokratický český velkodeník. A potom Lidové noviny, které se snažily pracovat podobně jako před válkou. Když chtěl jít do důchodu, pověřil jsem ho funkcí šéfredaktora v časopisu Labužník, jehož jsem byl spolumajitelem. Sám jsem šéfredaktorskou pozici opustil s dobrým pocitem, že mám výborného nástupce. Libor se totiž už několik let věnoval psaní o víně a byl tedy jedním z mála tehdejších profesionálů, kteří měli o gastronomii aspoň přibližné znalosti. Společně jsme se potom snažili hledat mladé novinářské talenty, kteří by se tomuto oboru, jenž byl dlouho v nemilosti, věnovali. Časopis Labužník bohužel zanikl – a nebyla to ani Liborova, ani moje vina. Naše blízká spolupráce však neskončila. Vyvrcholila nakonec anketou Zlatý kuchař, jejímž jsem byl garantem za vydatné Liborovy pomoci. 

        Předpokládal jsem samozřejmě, že v úzké spolupráci budeme pokračovat i nadále. Domlouvali jsme se, že Libor převezme některé mé přednášky na univerzitě Humanitas ve Vsetíně, kde se snažíme vychovávat nové aristology. Ano, Libor byl bezesporu aristolog. Bude nám velice chybět.