Milí přátelé,
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.

Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.

12. května 2016

Dernier Cri


Žhavou novinkou tohoto týdne je zpráva, že v Itálii, přesněji v Toskánsku, začali dva podnikaví zemědělci pěstovat ve velkém česnek, který nepáchne. Všichni milovníci česneku totiž odjakživa bojují s předsudkem, že po jeho konzumaci jim nelibě páchne z úst. Běžný tradiční česnek setý (Allium sativum) obsahuje allicin - chemickou látku, která způsobuje zápach (pro některé labužníky však naopak vůni) vzbuzující u některých lidí odpor.
         Dva pěstitelé Alessandro Guagni a Lorenzo Bianchi (původními profesemi stavební inženýr a komerční právník) řekli britskému listu The Guardian , že věnovali vývoji a pěstování speciální odrůdy zvané aglione (běžný česnek se v Itálii nazývá aglio) poslední tři roky. Tato nepáchnoucí odrůda prý byla kdysi všeobecně rozšířená v Toskánsku, ale ve větším rozsahu už se nepěstovala čtyři desetiletí. Po jeho snědení se mohou lidé bez obav líbat, protože v ústech nezůstane žádná česneková („páchnoucí“) pachuť. 
       Před třemi lety, když byl Guagni na dovolené v toskánském údolí Chiana v srdci vinařské oblasti, narazil na stánek, v němž jeden z místních zemědělců prodával česnek, jaký Guagni ještě nikdy neviděl. Palice tohoto česneku byly obrovské, jedna vážila od 300 do 800 gramů, byly tedy asi desetkrát větší než palice normálního česneku. Chuť byla velmi dobrá a velmi jemná.  V jedné palici je obvykle šest velkých stroužků.
       „Napadlo, že by bylo možné ten česnek znovu pěstovat a dodávat ho na trh,“ řekl Guagni.
       Když se však Guagni začal ptát prodavače na semínka, narazil na zeď mlčení. Další dotázaní zemědělci tvrdili, že tento druh česneku už se nedá sehnat, že vyhynul. Guagni potom zjistil, že i do pokrmů, které jsou deklarovány na jídelních lístcích jako „na česneku aglione“ (například pici all'aglione, což jsou bezvaječné těstoviny s rajčatovo-česnekovou omáčkou), většina kuchařů dává běžný česnek.
        Do první oficiální sklizně onoho „staronového“ česneku zbývá ještě několik měsíců, ale dvojice pěstitelů se už nyní snaží „líbací česnek“ prodat do některých italských restaurací ověnčených michelinskými hvězdičkami. Guagni a Bianchi, kteří jsou přáteli od dob společného dospívání v Římě, mají s „líbacím“ česnekem velké plány. Kromě nabídky na trh a do špičkových restaurací pomýšlejí také například na použití této staronové česnekové odrůdy v potravinových doplňcích nebo dokonce i v mýdlu, protože o česneku je známo, že má antibakteriální schopnosti.
       Většina běžného česneku konzumovaného v Itálii (a také v Česku) se dováží z Číny a Španělska. Tyto druhy však nejsou kvalitní, kromě zápachu se vyznačují také i dalšími nectnostmi, jsou například hůře stravitelné a mají horší, avšak příliš výraznou chuť. Česnek aglione velmi chválí i organizace Slow Food, která propaguje biodiverzitu potravin.
        Prvním úkolem obou italských přátel bylo tedy sehnat semínka aglione. Byl to velmi obtížný, až detektivní úkol. Nakonec se ale přece jen dvojici detektivů podařilo vystopovat několik místních pěstitelů a získat semínka, s nimiž zahájili vlastní pěstování na půdě, kterou Bianchi vlastní nedaleko města Ancona. Česnek aglione podle nich není nijak náročný na péči a v tomto případě se o většinu práce starají kachny, které oždibují výhonky, ale palic česneku se nedotknou. A zároveň se starají o jeho přihnojování. Nyní mají česnek na dvou hektarech půdy, což prý stačí na vypěstování zhruba 30 tisíc rostlin.
        Šéfkuchaři, kteří dostali možnost česnek vyzkoušet v loňském roce, prý nešetřili chválou, a pěstitelé proto doufají, že se aglione začne prodávat na trzích specializujících se na kvalitní produkty a stane se nově objeveným italským klenotem.
        Některé labužníky (mezi ně patřím i já) však tato zpráva nechává klidnými, neboť právě tu specifickou „vůni“ česneku nadevše milují a neradi by o ni přišli.