Milí přátelé,
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.

Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.

17. března 2016

Dernier Cri


Žhavou novinkou tohoto týdne je zpráva, že nový typ  (bejglu), americko-židovského vdolku s dírou uprostřed, se stal senzací americké (zejména newyorské) sezony a jeho obliba závratně roste. V čem ten úspěch tkví? Inu, v barvách! Nový typ bejglu je totiž duhově zbarven! V supermarketech New Yorku prý jde nyní toto zboží doslova na dračku. Připomíná pouťové sladkosti, modelínu, plastové hračky a ledacos dalšího, jen ne pečivo, jak ho známe. S pestrobarevnými bagely před časem prorazilo pekařství Bagel Store v newyorském Brooklynu. Potom ho začali rychle napodobovat další výrobci, protože poptávka je obrovská. Obrázky s těmito netradičně barevnými bejgly oblétly svět, začaly se objevovat nejen na internetu, ale i v obrázkových časopisech. Jejich start na pulty supermarketů se brzy očekává také v Londýně.
           Původní Bagel (bejgl) je pečivový produkt z pšeničného těsta. Bývá tradičně ručně tvarován do podoby prstence, který se vejde do dlaně. Zformované těsto se nejprve na krátkou dobu vloží do vroucí vody a teprve poté se peče. Výsledkem je bejgl s hutnou, dobře žvýkatelnou střídou a s hnědavou a často křupavou kůrkou. Základní prstencovitý tvar bagelu (tvar torusu) je stovky let starý. Vymysleli ho zřejmě kdysi polští židé. Umožňuje rovnoměrné propečení těsta a měl i další praktické výhody: otvorem uprostřed bejglu se dal protáhnout provázek, což usnadňovalo jejich přepravu ve větším množství a vystavování ve výkladních skříních prodejců. Na konci 19. století židovští imigranti začali toto pečivo péct v USA. Bejgly se potom staly oblíbeným chlebovým produktem nejen v Americe, ale také v Kanadě a v Anglii. 
          Jenže Scot Rossillo z pekařství Bagel Store podle listu The Wall Street Journal tvrdí, že takové duhové bejgly vyrábí už skoro dvacet let! Také ostatní pekaří samozřejmě ihned začali tvrdit, že toto zboží nabízejí už delší dobu, že ho sami vymysleli, ale až nyní o něj zákazníci projevili takový zájem. Podle mínění odborníků jsou Rossilovy duhové bejgly nejchutnější, ostatní jsou prý kopie, jejichž kvalita je nižší. Ostatně i Rossilo přiznal, že čas od času mění příchuť bejglů, aktuálně jsou jeho bejgly vanilkové.
           S autorskými právy na potraviny je to však poněkud složité. Prakticky totiž neexistuje způsob, jak takový vynález právně ochránit a zabránit jeho kopírování. Pouze výrobky opatřené copyrightem a značkou  udělenou patentovým úřadem mohou být chráněny před falzifikáty.

           A ještě jedna žhavá novinka: v Praze opět podraží voda, ta obyčejná, kohoutková. Litr takové vody teď bude teď stát 0,08518 Kč!. To už se pomalu blíží k desetníku za litr.  Má se tedy dávat v restauracích na stůl dvoulitrový džbán (navíc ještě ochucený plátkem citronu) zdarma? Skoro dvacetník potom prodělá restauratér na jednom džbánu!