Milí přátelé,
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.

Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.

30. července 2015

Dernier Cri




Žhavou novinkou uplynulého týdne byla zpráva, že plzeňské nemocnice zaznamenaly kolem stovky případů úporného průjmu, který měla na svědomí bakterie salmonely. Zdrojem této nákazy bylo určitě „jídlo z krabičky“ vyrobené a prodávané plzeňskou „vývařovnou“ ZRTAS. Tato podivná firma svými výrobky „zásobuje jiné firmy“, jak zní oficiální zpráva. Podrobnější informace tvrdí, že „vývařovna“ (to je vskutku velice odpuzující název) připravuje ve své kuchyni hotová jídla a balí je do krabiček s fóliemi. Ty pak rozváží a prodává do závodních jídelen v Plzeňském kraji. V tomto případě šlo o „špagety a la carbonara“, jak bylo napsáno na krabičce. Pokrm obsahoval těstovinu (není uvedeno, kdo ji vyrobil), parmezán, anglickou slaninu a vejce. Obsah krabičky má uvedenu pětidenní trvanlivost. Hygienik konstatoval, že bakterie salmonely mohly být už v některých dodaných surovinách, mohly se však též dostat do pokrmu až po tepelné úpravě, chybným postupem a nedodržením hygienických předpisů. Až po vyšetření všech zaměstnanců bude jasno. Salmonelu mohl do pokrmů přinést některý z nich. 
        Mne však na celé té aféře zaujalo něco, co považuji za podstatné. A sice fakt, že lidé v této zemi jsou ochotni jíst „jídlo z krabičky“, které už od pohledu (viděl jsem tu krabičku v televizi) nebudilo absolutně žádnou důvěru. Silně pochybuju o tom, že pokrm obsahoval parmezán. Určitě šlo o nějakou náhražku. A pokud jde o anglickou slaninu, pak už jsem viděl i případy, kdy byla nahrazena „výrobním salámem“. Pravé „carbonara“ se připravují tak, že se do právě uvařených, ještě velmi horkých těstovin, vmíchá syrové vejce. Nebo jen syrové žloutky. Vejce na horké těstovině ztuhne a těstovinu obalí, přilne k ní. Potom se do pokrmu vmíchá čerstvě osmažená slanina, nakonec strouhaný parmezán. Zde by mohlo být nebezpečí, že těstovina není dostatečně horká a vejce, obsahuje-li salmonelu, neprojde dostatečnou tepelnou změnou a salmonela zůstane nebezpečná. Jenže.
         Ve většině českých restaurací (a pochybuji o tom, že v obyčejné vývařovně to bylo jinak) si však postup zjednodušují. Buďto použijí pasterované žloutky (dají se běžně koupit) nebo vejce smíchají se smetanou, chvilku povaří a pak přidají k těstovině. Takové „sugo“ (pokud má vůbec právo nést toto označení) k těstovině nepřilne. Vznikne řídká omáčka, která zástává na dně talíře jako podivná polévka. Takže „jídlo z krabičky“ mohlo být připraveno nějakým podobným způsobem. Pasterované žloutky mohly být nekvalitní, prošlé, se salmonelou. Přičemž sýr mohl být nastrouhán už před delší dobou, takže se do něj salmonela mohla také snadno dostat. 

        Ale hlavně: to jídlo muselo být nechutné. Až mám chuť tiše konstatovat, že kdo ho jedl, salmonelu si zasloužil.