Milí přátelé,
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.

Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.

30. října 2013

MŮJ TIP: Lokál U bílé kuželky





Míšeňská 12, 110 00 Praha 1

Tel.: +420 257 212 014

E-mail: kuzelka@ambi.cz

www.lokal-ubilekuzelky.ambi.cz

Otevřeno: Pondělí-Pátek 11:30-24:00, 

Sobota 12:00-24:00, Neděle 12:00-22.00


Z jídelního lístku:
Pražská šunka se smetanovým křenem (105 Kč)
Tlačenka z Davle s cibulí a octovou zálivkou (75 Kč)
Gothaj od Dolejších s cibulí a octovou zálivkou (65 Kč)
Domácí utopenec z našeho špekáčku (69 Kč)
Náš párek s křenem a domácí hořčicí (79 Kč)
Debrecínský párek z našeho řeznictví s křenem a domácí hořčicí (79 Kč)
Domácí talián s křenem a domácí hořčicí (79 Kč)
Přeštická klobása z našeho řeznictví (85 Kč)
Slepičí vývar se strouháním (39 Kč)
Smažený sýr s domácí tatarskou omáčkou (159 Kč)
Čerstvý pstruh na kmínovém másle (199 Kč)
Vařený hovězí krk s koprovou omáčkou (109 Kč)
Buřtguláš (89 Kč)
Zadělávané dršťky (99 Kč)
Smažený květák (109 Kč)
Domácí houskové knedlíky (35 Kč)
Bramborový salát (45 Kč)
Okurkový salát (48 Kč)
Kremrole (35 Kč)
Rakvička se šlehačkou (39 Kč)

Upozornění: 
Obyčejná česká kuchyně bez dochucovadel, špatných tuků a šizení. Takové hotovky už málokde najdete, vaří se z čerstvých a kvalitních surovin. Plzeňskou dvanáctku jako tady nemají nikde.

25. října 2013

REFERENDUM
V klání mezi dvěma bílými víny, ryzlinkem a Müller-Thurgaou, zvítězil sice těsně, ale přece ryzlink! 

Je to příjemná zpráva, protože ryzlink měl jednu volební nevýhodu: někteří z vás volili vlašský, ale až na třetí místo dávali rýnský. 



V referendech budeme samozřejmě pokračovat. Další souboj vyhlásíme jako vždy v pondělí 28. 10. 2013.



Ve středu jsme pokřtili moji novou knihu. Jmenuje se Příběhy a recepty nejslavnějších televizních kuchařů světa. Jak tedy z názvu patrno, kniha obsahuje i recepty, i když nejsou zdaleka tím nejdůležitějším. Běžných kuchařek - tady sbírek všelijakých receptů - vychází každý měsíc spousta. Tohle je však kniha, jaká ještě v češtině nevyšla. Dalo by se říct kniha unikátní. Nabízí galerii představitelů mediálního fenomenu, který v posledním desetiletí neuvěřitelně zesílil. Často mi lidé říkají, že v televizi se pořád jenom vaří. To je sice pravda, avšak má to jeden háček: kdo vaří a jak vaří! V českých televizích vaří příliš mnoho amatérů a patlalů – a příliš málo mistrů kuchařů! Proto jsem se rozhodl přiblížit čtenáři ty, jež považuju za nejlepší. Z českých kuchařů se mi tam vešel pouze Zdeněk Pohlreich. Je mezi světovými mistry bezesporu právem. Ale takových mistrů bychom měli vidět na obrazovkách daleko víc! Je to bezesporu důležitá součást osvěty. Protože gastronomie je nedílnou součástí kultury, podle její úrovně se leckde ve světě hodnotí i kulturní úroveň toho kterého národa.

V tomto směru pořád ještě za světem zaostáváme. Zkuste se trochu rozhlédnout za hranice, třeba i do nejbližšího okolí.

Jestliže aspoň trošku rozumíte německy, pak vám doporučuju naladit si německé televizní stanice: od veřejnoprávních (ARD, ZDF, 3SAT, WDR, BR, MDR, SWR, HR, RBB, NDR) až po „komerční“ (například VOX) zde najdete spoustu vynikajících mistrů kuchařů. Jen namátkou jmenuju některé: Vincenta Klinka, Johanna Lafera, Alfonse Schuhbecka, Alexandra Herrmanna, Ralfa Zacherla, Eckharta Witzigmanna, Tima Melzera, Leu Linsterovou... Většina z nich drží ve svých restauracích hvězdičku Michelin. A naši držitelé? Teď se na obrazovky dere Roman Paulus, bohužel však spíše jako reklamní panáček supermarketu. Oldřich Sahajdák ještě nedostal příležitost, stejně jako Jan Punčochář, jeden z největších mistrů české současnosti. Místo toho sledujeme podivné vaření „jako doma“, spojené s propagací konveniencí, jež jsou plné éček. 

Neříkám, že se ti hoši a dívky, které vídáme na českých obrazovkách vařit, nesnaží. Oni se snaží, někdy až příliš. Ale výsledek, má-li mít nějakou váhu, musí být podepřen profesionalitou, zkušeností a šarmem. Zatím je Zdeněk opravdu asi jediný, kdo má silné charisma, výraznou osobitost – a kromě toho i bohaté zkušenosti. Vždycky ví, proč a jak. V tom se mu snad může přiblížit jenom Emanuel Ridi. Ale to není Čech, i když se usilovně snaží, aby jako Čech vypadal.

Několik novinářů se mě na křtu zeptalo, proč já sám v televizi nevařím. Udělal jsem to zatím jen jednou: v pořadu Jiřiny Bohdalové jsem předvedl, jak se správně dělají Escargots de Bourgogne neboli šneci po burgundsku. To už je dávno. Od té doby jsem všechny nabídky na vaření před kamerou odmítal. Zaprvé nejsem profesionál – a v televizi mají podle mého názoru vařit pouze profesionálové. A za druhé: raději bych před kamery přivedl špičkové kuchaře a byl jejich moderátorem. O to usiluju už nějakou dobu s projektem nazvaným Labužníkův lexikon, který vychází z mé knihy vydané před deseti lety ve vydavatelství Paseka. Ta kniha se pořád ještě prodává. Kdybyste si ji chtěli koupit, najdete ji například v prodejně Muzea gastronomie. Ve stejnojmenném pořadu bych (vždy společně s jedním špičkovým kuchařem) rád vysvětlil cizojazyčné názvy, které se v poslední době objevují na jídelních lístcích v celé České republice. Češi těm názvům většinou nerozumějí a tak jsou snadno oklamatelní. Měli by vědět, co je co.

23. října 2013

MŮJ TIP: Restaurace Suterén






Masarykovo nábřeží 26, Praha 1
tel.: +420 224 933 657
e-mail: restaurant@suteren.com
www.suteren.com
Otevírací doba: Pondělí až pátek 11:30-16:00, 17:00-24:00
Sobota 18:00-24:00, Statní svátky 18:00-24:00
Dovolená: první dva týdny v červenci, zavřeno  25.12. a 26.12. 






Z jídelního lístku:
Křupavé jarní rolky s bambusovými výhonky a houbami v pikantní thajské omáčce (115 Kč)
Foie gras - opečený řez z bílých husích jatýrek s jablky a calvadosem (225 Kč)
Šneci po burgundsku pečení v bylinkovém másle s česnekem (145 Kč)
Carpaccio z chobotnices rukolou a kapary (175 Kč)
Chateaubriand z oslí svíčkové pro dvě osoby s grilovanou zeleninou, opékanými brambůrky, salsa (585 Kč)
Plněné ovocné tvarohové knedlíky (135 Kč)

Tradiční české menu (polévka kyselo, pečená kachna s červeným zelím, králíkm pečený v podmáslí, grilovaný filet z candáta na žampionovém tagú s pórkem, staročeský štrůdl s jablky a višněmi atd.) nebo šéfkuchařovo menu Surprise: 7 chodů 995 Kč, 10 chodů 1350 Kč

Upozornění: 
Labužníci sem chodí také na smažené telecí nožičky, které nikdo jiný v Praze nemá. A na spoustu dalších překvapení majitele a šéfkuchaře Richarda Šusty.





19. října 2013



REFERENDUM
Děkujeme všem zúčastněným v hlasování našeho referenda, který se koná každý týden. Tentokrát se v našem souboji utkal karbanátek se sekanou...

A VÍTĚZEM SE STAL KULATÝ BACULATÝ KARBANÁTEK!



V referendech budeme samozřejmě pokračovat. Takže se těšte, co si zas na Vás vymyslíme. Další souboj vyhlásíme jako vždy v pondělí, to znamená 21. 10. 2013.

18. října 2013














Do věčných lovišť odešel kamarád Zdeněk Rytíř. Znal jsem ho od jeho sedmnácti let, tehdy zrovna začal studovat japonštinu. Dojalo mne, když jsem pár dnů po jeho smrti objevil na této stránce jeho fotku. Poslal mi zprávu, že se mu Zápisník labužníka líbí. Musel to udělat jen dva tři dny předtím, než odešel. Budu vzpomínat na Zdeňka i kvůli několika labužnickým historkám, které jsme spolu prožili. Například budu vzpomínat na vynikající medovník jeho babičky. Vždycky měla pro mne schovaný aspoň kousek, když jsem k nim přišel na návštěvu. Hezkou chvilku jsme se Zdeňkem prožili kdysi na chalupě u malíře Radka Pilaře. Našli jsme v lese spoustu krásných velkých pýchavek, udělal jsem z nich báječné houbové škvarky, ale Zdeněk se bál je jíst. Nakonec přece jen zvědavost zvítězila, on ochutnal – a my s Radkem už jsme si ani nezobli. Třetí vzpomínka je z Polska, kde jsme byli pracovně s Petrem Spáleným a jeho muzikanty. Našel jsem hospodu, kde dělali skvělý bigos a nutil jsem Zdeňka, aby šel se mnou ochutnat toto tradiční polské jídlo, které neznal. Nadšeně souhlasil, ale když nám přinesli talíř vrchovatě plný poněkud nevzhledné krmě, ztratil odvahu. Připoměl jsem mu pýchavky a on se do bigose přece jen pustil. Potom všude vyprávěl, jaká to byla dobrota a blahosklonně poučoval, když někdo nevěděl, co je to bigos. Později ho labužnickými stezkami prováděla jeho žena Helena, která napsala a vyfotografovala několik hezkých knih receptů.
          
A teď trošku něco veselejšího. Už potřetí jsem byl členem poroty na Mistrovství republiky v míchání tataráku. Třetí ročník této úctyhodné akce se konal opět v Soběsukách u Nepomuka, na farmě Václava Silovského, který zde chová stáda dobytka Black Angus a ve své hospůdce Angusfarm nabízí výtečná jídla z jejich masa. V porotě byli se mnou například Pavel Maurer, biokuchařka Hanka Zemanová, pralinkářka Lucie Gleister, šéfredaktor časopisu Wine Degustation Michal Šetka a propagátorka hnutí Slowfood Blanka Turturro. Tentokrát se soutěže nezúčastnili profesionálové, pouze amatéři. Z téměř dvaceti soutěžících byli tři zřetelně nejlepší, mezi nimi se tedy rozhodovalo - a vítězství si potom odnesl Zdeněk Kverka z nedalekého Vlčí u Přeštic. Porotce poněkud překvapilo, že nikdo ze soutěžících nepoužil ani kapku z láhve jakostního koňaku, která byla mezi ingrediencemi volně k dispozici. Opět se ukázalo, že pokud jde o tatarák, nejlépe chutnají směsi, jež co nejvíc podporují původní chuť masa. Někteří soutěžící to s kořením opravdu nesmyslně přeháněli. Ve srovnání s prvními dvěma ročníky však je nesporné, že kečupu a hořčice už se letos zdaleka nespotřebovalo tolik jako dříve.

16. října 2013

MŮJ TIP: Angusfarm Soběsuky






Soběsuky 9, Nepomuk 33501 
tel. +420 371580069, +420 72474474
e-mail: sobesuky@angusfarm.cz
www.angusfarm.cz
Otevřeno denně, neděle-čtvrtek  11:00-22:00, 

pátek a sobota 11:00-24:00




Z jídelního lístku:
Tatarský biftek Angusfarm na opečeném toastu   (129 Kč)
Carpaccio z chlazené svíčkové (188 Kč)
Hovězí tlačenka (65 Kč)
Bramborová polévka s lesními houbami (59 Kč)
Angus rumpsteak z květové špičky grilovaný na dřevěném uhlí (295 Kč)
Karabáček steak z kližky (235 Kč)
Vepřová pečeně ze Sasovského pašíka s listovým špenátem a šťouchanými bramborami (185 Kč)
Pečená kachnička s houskovým knedlíkem a červeným zelím (185 Kč)
Grilovaný pstruh s vařeným bramborem a bylinkovým máslem  (245 Kč)
Tříchodové Slowfood menu   (315 Kč)
Vanilkový mousse s pyré z pečených jablek  (95 Kč)


Upozornění: 
Z původní vesnické hospůdky, založené v roce 1872, vytvořil Václav Silovský útulnou restauraci, v níž můžete ochutnat pokrmy z masa hovězího dobytka odrůdy Black Angus, kterou na loukách za vesnicí sám pěstuje. Velmi autentická atmosféra.

13. října 2013

REFERENDUM
V pátek 11. 10. 2013 jsme vyhlásili výsledky dalšího kulinářského souboje: v klání mezi dvěma pivy, nejznámějšími českými dvanáctkami, plzeňským (Pilsner Urquell) a budějovickým (Budvar), zvítězil výrazně Pilsner Urquell!


V referendech budeme samozřejmě pokračovat. 
Další souboj vyhlásíme jako vždy v pondělí, to znamená 14. 10. 2013.  


11. října 2013


Setkal jsem se už několikrát s pochvalou ryby, které se u nás říká pangasius (z latinského Pangasius hypophthalmus). Správný český název je sumec (sumeček) žraločí. Avšak majitelům restaurací ten žraločí přídomek připadá zřejmě odporný – a sumeček zase příliš obyčejný. Proto raději nazývají rybu na jídelních lístcích latinsky. Co je to vlastně za rybu? A je opravdu tak výborná, jak se mnozí domnívají? Výborná je především cena. Někde dostanete kilogram vykostěné ryby už za 120 Kč! 

„Češi mají rádi pangasia hlavně proto, že má bílé maso bez rybího zápachu. Chutná jako kuře. A má málo kostí“, píše jeden bloger. „Ale hlavně - je to levná ryba.“

V Německu však labužníci tuto rybu odmítají. Vytýkají například jejímu masu, že je příliš tučné. Pangasius je sladkovodní ryba a má proto méně jodu, než ryby mořské. Proto se zdá, že „nepáchne rybinou“. A Němci mají i další námitky. Pangasius se dováží z Vietnamu (tedy ne z Thajska, jak obchodníci rádi předstírají). Je chován v obrovských klecích ponořených do říčního proudu, nejčastěji do Mekongu, jedné z nejšpinavějších řek na světě. Divoká ryba dosahuje váhy něco přes kilo, ale tyhle dovážené ryby jsou mnohem těžší. Některé mohou mít až 30 kg! Proč? Klece, v nichž jsou chovány, mají totiž jednu stěnu pevnou, nepropustnou. Takže ryba nemusí čelit proudu, nemusí se pohybovat tak čiperně jako v běžném přírodním prostředí. A proto náležitě tloustne. Jako každá sumcovitá ryba trpí i pangasius tzv. kožovcem kožním, tedy parazitem, který v prvním roce života těchto ryb způsobuje chovatelům velké ztráty. 

„Podmínky, v nichž jsou tyto ryby ve Vietnamu chovány,“ napsal jeden německý novinář, „jsou děsivé. Ryby jsou pravidelně koupány v dezinfekci, která je má chránit proti plísním a parazitům.“

Autor článku měl na mysli tzv. „malachitovou zeleň“, tedy přípravek s karcinogenními účinky, který se používá u ryb akvarijních. Čeští veterináři, namátkově prověřující zásilky ryb ze zahraničí, však zatím u pangasia tuto látku neobjevili. Avšak v evropské databázi zdravotně závadných potravin (RASFF) bylo v roce 2005 hlášeno 50 případů. I tam se ovšem situace zlepšuje, v roce 2007 bylo hlášeno už jen devět kontaminovaných pangasů a v roce 2010 jenom dva.

Štáb německé veřejnoprávní televize ARD vysílal v roce 2012 reportáž z delty Mekongu ve Vietnamu, odkud pochází 90 procent všech pangasů dovážených do Německa. S reportéry přijela také zástupkyně mezinárodní ekologické organizace WWF. Reportáž ukázala, jak je Mekong znečištěn odpadními vodami a přehnaným nasazováním antibiotik do klecí s rybami. Chovné boxy jsou přeplněné a stěsnané na nejmenším možném prostoru. Televize ARD v reportáži uvedla, že pangasius musí před usmrcením absolvovat celodenní martyrium v přepravních kádích, než se od řeky dostane do továrny. Celou tu dobu plave v desinfekčním roztoku. V továrně se prý filety z pangasů často obohacují fosfáty, aby maso dobře drželo vodu a bylo těžší na váze. Fosfát přitom může poškodit lidské zdraví.                    

Některé evropské státy (například Francie) už přijaly zákon, který zakazuje dovoz pangasů z
mekongských chovů. Jenže vždycky se najde cesta, jak mekongského pangasia dostat do Evropy. Například ho prodat do Ruska, kde žádné omezení neexistuje. A z Ruska se pangasius dostane pohodlně kamkoli. I do Čech.

Vietnamci vymysleli ještě jeden trik: prodávají díky této rybě svou vodu! A to dost draze!

Maso pangasia dokáže totiž vsáknout tolik vody, že se jeho hmotnost rázem zvýší až o 40%. Navíc se jedná obvykle o ryby zmražené, takže vodou je pokryt i povrch filetu a jeho objem se tudíž po usmažení zmenší na polovinu. Cenu pak musíme chápat trošku jinak: v čerstvém stavu by maso vážilo sotva polovinu, takže za kilogram zmraženého filé vlastně platíme skoro 300 Kč! Z toho polovinu platíme za vodu! Je to nejdražší voda na trhu.

9. října 2013

MŮJ TIP: Restaurant Kalina







Dlouhá 12, Praha 1
tel. +420 222 317 715
e-mail: info@kalinarestaurant.cz
www.kalinarestaurant.cz
Otevřeno pondělí - sobota 12.00 - 23.30 



Z jídelního lístku:
Čočkový salát se sušenými rajčaty a cibulí Cevennes AOC (220 Kč)
Silný hovězí vývar s játrovými knedlíčky a domácími nudlemi (160 Kč)
Pórkový krém, soté z lesních hub, pošírovasné vejce (190 Kč)
Telecí brzlík pečený na másle, ragú s z lesních hub, brambory Grenaille (420 Kč)
Uzený úhoř a kachní foie gras, salát z jablek a lískových ořechů (590 Kč)
Hovězí roštěnec Black Angus, bramborová kaše à la Joël Robuchon (490 Kč)
Pečené koleno z divočáka na jalovci a červeném víně (390 Kč)
Smažený telecí řízek Wienerschnitzel s okurkami cornichon (330 Kč)
Pečené králičí stehno na majoránce, kedlubnové zelí,bramborové noky (360 Kč)

Upozornění: 
výhodnější je zajít sem v poledne, kdy je zde větší klid. 
Šéfkuchař Mirek Kalina a someliér Vít Hepnar jsou mistři svého oboru!




5. října 2013


REFERENDUM
V pátek 4. 10. 2013 jsme vyhlásili výsledky dalšího kulinářského souboje: v klání mezi dvěma saláty, rajčatovým a okurkovým, zvítězil výrazně okurkový! 



Stalo se však něco velmi překvapivého: ze souboje labužnického se stal (možná v souvislosti s blížícími se volbami) souboj politický! Drtivé vítězství zelených nad rudými má zcela jasně politický podtext!

V referendech budeme samozřejmě pokračovat. Další souboj vyhlásíme jako vždy v pondělí 7. 10. 2013. 


4. října 2013



Pořád dostávám spoustu otázek, proč už nepublikuju hodnocení jednotlivých restaurací. Odpovídám vždycky stejně: dělám to výhradně pro německý gourmet-magazín Der Feinschmecker, jeden z nejprestižnějších labužnických časopisů na světě, který vychází jednou měsíčně, ale u nás je zatím těžko k sehnání. Na druhé straně ovšem chápu, že lidé se chtějí dozvědět, která restaurace je moje oblíbená, kam rád chodím a kde jsem s jídlem, prostředím a obsluhou spokojen. Proto jsem se rozhodl, že na této webové stránce budu jednou týdně zveřejňovat krátké zprávičky o restauracích, jež mne zaujaly. Budou to především podniky nově otevřené, které si zaslouží, aby se o nich vědělo. Jako první přijde na řadu už dnes restaurace Černý jelen, jež byla otevřena asi před šesti sedmi měsíci v samém centru historické Prahy, avšak na místě, kam se běžný Pražan málokdy dostane. Být pár metrů od Staroměstského náměstí vypadá na první pohled lákavě, avšak je to dvojsečná zbraň. Restauraci na takovém místě zaregistrují hlavně cizinci. A pro ty je obvykle výhodné vařit zcela jinak, než pro Čechy. Nastává problém: vařit česká jídla – a když, tak jaká? Knedlíky cizinci moc nemusejí. A další problém: vařit jídla italská nebo francouzská? Bude to zajímat Italy a Francouze? Bude to zajímat například Rusy nebo Japonce? Jedou do Prahy proto, aby ochutnali italská jídla? Paní Jana Knoblochová, majitelka Černého jelena, tedy stála před zásadní otázkou: jaký styl by restaurace měla mít? Musím připomenout, že na tomto místě už byly (a nepříliš úspěšně si vedly) tři restaurace. Většinou se tvářily italsky. A byly poloprázdné. Jejich interiér byl naprosto konformní, ani ryba ani rak. Na názvy si už dnes nevzpomenu – to dokazuje, jak byly fádní. Přitom dům, v němž podnik sídlí, svůj název má už několik století: U černého jelena. První zmínka o tomto domě je z roku 1361, už tehdy zde byla krčma a pivovar! Ponechat tento český název nebo ho přeložit do angličtiny (Black Deer), francouzštiny (Cerf Noir) nebo italštiny (Cervo Nero)? Kdo z cizinců si zapamatuje ten český název? A kdo ho dokáže vůbec vyslovit? Když se bude někdo policisty ptát, kde je restaurace Cerni želen, jakou odpověď asi dostane? Paní Knoblochová se rozhodla moudře. Riskla to. Ať se cizinci naučí pár českých slovíček. A moudře zvolila i volbu designéra. Ten upravil interiér do moderní podoby, avšak se zjevně historickou inspirací. Především je podnik útulný, působí přívětivě. Hlavní problém však byl s osobou šéfkuchaře. Ti dobří pražští už byli rozebráni. Vyplatilo se hledat jinde. Možná si paní Knoblochová přečetla ve Feinschmeckeru, jak vysoko hodnotím karlovarskou restauraci Promenáda. Považuji ji už několik let za nejlepší ve městě. Majitel pan Pazderka zvolil styl, který dokonale sedí na Černého jelena. Nebylo samozřejmě možné přetáhnout šéfkuchaře Milana Kladívka, který pracuje v Promenádě už asi patnáct let. Ale jeho zástupce Vlastimil Mihálik nabídku přijal. Je to mladý kuchař s prvními cennými zkušenostmi z práce v zahraničí. Ideální typ pro nový podnik. Hlavní zásady Promenády bylo možno aplikovat i zde: žádné convenience, všechno z čerstvých surovin, důraz na sezonní suroviny (například lesní houby), několik vybraných pokrmů jako upozornění na typickou českou kuchyni – pokud možno v moderní podobě. Vlastimil k tomu přidal ještě některé své nápady: například hlemýždě po burgundsku, snad poprvé v Parze připravené tak, jak jsem na ně zvyklý ve Francii. Tedy ne v nepraktických mušlích, nýbrž v hezkých miskách s důlky, navíc zapečené opravdu tak, aby česneková, šalotková a petrželková náplň tvořila kůrčičku. A petrželová nať nebyla z kudrnky, nýbrž ze správné hladké, takzvané neapolské!

MŮJ TIP: Restaurace Černý jelen








Týnská ulička 2, Praha 1
tel. +420 222312018
e-mail: rezervace@cernyjelen.cz
www.cernyjelen.cz
Otevřeno denně 11:00-23:30



Z jídelního lístku:
Polední tříchodové menu (260 Kč)
Foie gras, uzený chléb, kachní želé, meruňkové pyré (190 Kč)
Kulajda se ztraceným vejcem (110 Kč)
Rajčatové consomé, tartar z rajčat, bazalkový nok (120 Kč)
Konfitované kachní stehno, domácí bram,borové noky, červené a bílé zelí (380 Kč)
Telecí řízek, bramborová kaše, okurkový salát (420 Kč)
Candát s tuřínem a špekem (380 Kč)
Crème brûlée (190 Kč)
Čokoládový mouřenín, mačkané ovoce, zakysaná smetana (170 Kč)

Upozornění: 
velmi příjemná a vzdělaná obsluha, příjemné prostředí, pokrmy absolutně bez jakýchkoli umělých přísad!